MDŽ – ženy hrdinky Nancy Wake

nancy-wakeŽenou Spojenců číslo 1 byla Nancy Wake. Byla z chudých poměrů, původně z Nového Zélandu, až do roku 1940 vedla osmadvacetiletá paní Wake vedla poměrně normální život ve Francii jako novinářka se svým francouzským manželem, jenže jednoho dne přišli nacisté a život se jí obrátil vzhůru nohama.
Odmítla evakuaci do Anglie a v okupované Francii rozjela s manželem vlastní odbojovou skupinu, která pomáhala lidem pronásledovanými nacisty utéci do Španělska a Anglie.
Nacisty tímhle tak rozčilovala, že na její hlavu vypsali odměnu pěti milionů franků. Znali ji jen pod přezdívkou „Bílá myš“, nedokázali ji polapit.

Roku 1943 na ní ale nacisté přišli a rozhodli se jí zatnout tipec. Dostala sice včas echo, že po ní jdou a rozhodle se utéct do Pyrenejí. Přestože byla už tehdy dost drsná, byla postřelena a zajata. 4 dny ji nacisté vyslýchali a mučili, ale nic z ní nedostali. Sice ji propustili, ale její manžel takové štěstí neměl. Nacisté ho bohužel chytili také. Mučili ho a nakonec zabili.

Jiné lidi by ztráta milované osoby možná zlomila, ne ale Nancy. Ta odjela do Anglie, podstoupila tvrdý výcvik a do Francie se vrátila jako profesionální agent a záškodník ve službách Jeho Veličenstva.
Za méně než dva měsíce dala dohromady 7000 francouzských bojovníků, hromadu zbraní, výbušnin, informátorů a rádií a rozjlea svoje náckobití.

Ničila nacistům továrny, kasárna, sklady, vysílací stanice a celé základny. Sama zabila nacistu holýma rukama. Vtrhla do centrály gestapa, kde samopalem a granáty pobila 38 nacistů. Nutno říci, že nacisty začala Nancy docela dost srát.
Jednou její skupina byla napadena druhou pancéřovou divizí Waffen SS a když ji německé letadlo prostřílelo vysílačku v náklaďáku, vysedla, ukradla někomu kolo a za 3 dny, při kterých najela 200km, se vrátila s novou. Zúčastnila se bezpočtu přestřelek, v mnohých z nich své bojovníky vedla jako excelentní velitel.

Dostala řadu vyznamenání, včetně amerického Řádu cti, britské George Medal a tři francouzské válečné kříže.
Aby byla drsná ještě víc, všechny vyznamenání prodala a ze získaných peněz žila bohémsky až do svých 98 let. Co se týče pití, jen málokterý z jejích bojovníků s ní dokázal držet krok.

Na dotaz, proč své medaile prodala, odpověděla: „Nemělo smysl si je nechávat. Stejně asi půjdu do pekla a tam by se roztavily.