Citát o přátelství

Jistý muž kráčel po cestě se svým koněm a psem. Když procházeli kolem velkého stromu, udeřil do něj blesk a všechny spálil. Muž však nepochopil, že je mrtvý, a tak pokračoval v cestě i se svými zvířaty. Byl to velmi namáhavý pochod, nad nimi se tyčil vrch, slunce pálilo, byli celí zpocení a velmi žízniví. V jedné zatáčce zahlédli nádhernou bránu, celou z mramoru, za ní chodník ze zlata, uprostřed něj byla studna s křišťálovou vodou. Pocestný popošel k strážníkovi u brány.
„Dobrý den.“
„Dobrý den,“ odpověděl strážník.
„Jak se jmenuje toto nádherné místo?“
„Je to ráj.“
„Jak dobře, že jsme přišli do nebe. Máme velkou žízeň. “
„Prosím, vejděte a dosyta se napijte,“ ukázal strážník na studnu.
„Ale i můj pes a kůň mají žízeń.“
„Lituji, ale zvířatům je vstup zakázán,“ řekl strážník. „Zvířata sem nemohou.“
Muže to velmi rozladilo, protože měl velkou žízeň, ale sám pít nechtěl. Poděkoval strážníkovi a pokračoval v cestě. Po dlouhém a namáhavém výstupu do kopce přišli na další místo zcela vyčerpaní. Stála tam stará brána, od ní vedla polní cesta obklopená stromy. Ve stínu jednoho ze stromů ležel jakýsi muž, hlavu měl přikrytou kloboukem, zdálo se, že spí.
„Dobrý den,“ pozdravil pocestný.
Muž kývl hlavou.
„Jsme velmi žízniví, já, můj pes a kůň.“
„Tam mezi skalami je studna,“ ukázal jim muž. „Můžete se napít, kolik jen chcete.“
Muž se psem i koněm poodešli ke studni a uhasili svou žízeň. Pocestný se vrátil k muži, aby mu poděkoval. „Přijďte zas, kdykoliv jen budete chtít,“ odpověděl mu muž.
„Prosím vás, jak se jmenuje toto místo?“
„Ráj.“
„Ráj? Ale vždyť strážník u mramorové brány nám řekl, že tam je ráj. “
„Ne, to bylo peklo.“
Pocestného se zmocnili rozpaky. „Měli byste jim zakázat, aby používali vaše jméno. Tato falešná informace přece může způsobit velký zmatek. “
„V žádném případě, ve skutečnosti nám dělají velkou službu. Neboť tam zůstanou všichni, co z egoismu dokáží opustit i toho nejvěrnějšího přítele. „