Citát o nostalgii

Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá svého dědečka:
„Dědečku kolik je ti vlastně let?“
Dědeček odpoví: „Nech mě chvíli přemýšlet…

  • Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
  • Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
  • Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch aby uschlo.
  • Člověk nebyl na Měsíci a neexistovala trysková letadla.
  • Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec.
  • Slovo „gay“ bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže a ne homosexuála.
  • O lesbičkách jsme ani neslyšeli a muži nenosili náušnice.
  • Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
  • Lidé nechodili na preventivní prohlídky ale lékař je dle potřeby posílal do laborky na krev a moč.
  • Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže „Pane“ a ženu „Paní nebo Slečno“.
  • Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo.
  • Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku, kterou jí přinesli.
  • Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů.
  • Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly.
  • Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nevstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli.
  • Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena i kdyby to bylo pouze na okamžik.
  • Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
  • V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu.
  • Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda.
  • Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
  • O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
  • Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
  • „Time sharing“ znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizími lidmi.
  • Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech.
  • Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky.
  • Notebook znamenalo notový sešit.
  • Hodinky jsme natahovali každý den.
  • Nic nebylo digitální ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje.
  • Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod…
  • Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé a na vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
  • Pokud bylo na výrobku uvedeno „Made in Japan“ znamenalo to, že je špatné kvality a zboží označené „Made in Korea“ či „Vyrobeno v Číně“ nebo v Thajsku ani neexistovalo.
  • Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě, umělých sladidlech…
  • V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
  • Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 30 – 70 haléřů.
  • Nové auto stálo 20 000 korun, ale kdo měl tolik peněz?
  • V mé době byla tráva něčím co jsme kosili a ne kouřili.
  • My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.

Teď mi řekni vnoučku, kolik si myslíš, že je mi let,?“
„Ach dědo… asi více než 200!“ odpověděl vnuk.
„Ne miláčku pouze padesát pět!“